40. A jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
41. Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce a jiná je sláva hvězd. Neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě.
42. Tak je tomu i při vzkříšení mrtvých: Zasévá se v porušitelnosti, vstává v neporušitelnosti;
43. zasévá se v potupě, vstává ve slávě; zasévá se v slabosti, vstává v moci.
44. Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Jeli tělo duševní, je také tělo duchovní.
45. Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím.
46. Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, a potom duchovní.
47. První člověk je ze země, z prachu, druhý člověk [Pán] z nebe.
48. Jaký je ten pozemský, takoví i ti pozemští; a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští.
49. A jako jsme nesli podobu pozemského, nesme také podobu nebeskéko.
50. Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev nemůže být dědicem Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného.
51. Hle, říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni,
52. naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni.
53. Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.
54. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: "Smrt byla pohlcena ve vítězství."
55. "Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten?"