22. Jazyky nejsou tedy znamením pro věřící, nýbrž pro nevěřící, proroctví však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.
23. Když by se tedy sešel celý sbor a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?
24. Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.
25. Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: "Vskutku, mezi vámi je Bůh!"
26. Co z toho tedy plyne, bratři? Když se sejdete, každý [z vás] má chvalozpěv, má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; všechno ať je k budování.
27. Mluvíli někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.
28. A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu.
29. Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují.
30. A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne.
31. Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.
32. Duchové proroků se podřizují prorokům,
33. neboť Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech shromážděních svatých,
34. [vaše] ženy nechť ve shromážděních mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, jak praví i Zákon.
35. Chtějíli se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění.
36. Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
37. Považujeli se někdo za proroka nebo duchovního člověka, ať uznává, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání.
38. Jestliže to někdo neuznává, sám nebude uznáván.