4. Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5. Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6. Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7. Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8. Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
9. Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10. I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11. Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12. Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13. Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14. Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15. Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16. Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17. Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!