1. Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2. Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3. Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4. Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5. Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6. Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7. Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8. Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
9. Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10. I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11. Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12. Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13. Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14. Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.