18. Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
19. Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
20. Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
21. Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
22. Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
23. Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
24. Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
25. Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
26. Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
27. Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.