38. Tu vstoupil Aron kněz na horu, jenž slove Hor, k rozkazu Hospodinovu, a umřel tam, léta čtyřidcátého po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v první den měsíce pátého.
39. A byl Aron ve stu ve dvadcíti a třech letech, když umřel na hoře Hor.
40. Uslyšel také Kananejský král v Arad, kterýž bydlil na poledne v zemi Kananejské, že by táhli synové Izraelští.
41. Tedy hnuvše se s hory Hor, položili se v Salmona.
42. A hnuvše se z Salmona, položili se v Funon.
43. Z Funon pak hnuvše se, položili se v Obot.
44. A když se hnuli z Obot, rozbili stany při pahrbcích hor Abarim, na pomezí Moábském.
45. Potom hnuvše se od těch pahrbků, položili se v Dibongad.
46. Z Dibongad hnuvše se, položili se v Helmondeblataim.
47. A když se hnuli z Helmondeblataim, položili se na horách Abarim proti Nébo.
48. Odšedše pak z hor Abarim, položili se na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu.
49. A rozbili stany při Jordánu, od Betsimot až do Abelsetim, na rovinách Moábských.
50. Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských, při Jordánu naproti Jerichu, řka:
51. Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přejdete Jordán, a vejdete do země Kananejské,
52. Vyžeňte všecky obyvatele země té od tváři vaší, a zkazte všecky rytiny jejich; i všecky obrazy slité jejich zkazte, všecky také výsosti jejich zbořte.
53. A když vyženete obyvatele země, bydliti budete v ní; nebo vám jsem dal tu zemi, abyste jí dědičně vládli.
54. Kteroužto rozdělíte sobě k dědictví losem, vedlé čeledí svých. Kterých jest více, těm větší dědictví dáte, kterých pak jest méně, těm menší dědictví dáte. Na kterém místě komu los padne, to jemu bude; podlé pokolení otců svých dědictví dosáhnete.
55. Pakli nevyženete obyvatelů země od tváři své, tedy ti, kterýchž zanecháte, budou vám jako trní v očích vašich, a jako ostnové po bocích vašich, a budou vás ssužovati na zemi, na kteréž vy bydliti budete.