10. Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
11. Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
12. A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
13. Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
14. I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
15. Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
16. Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17. A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
18. I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
19. Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
20. Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
21. Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22. Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
23. Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.