26. A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
27. Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
28. Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
29. A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
30. A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
31. I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
32. I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
33. Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
34. On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
35. A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
36. Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
37. I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
38. I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
39. I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.
40. I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
41. A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.
42. A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
43. A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.