17. I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním, že nemám, kde bych shromáždil úrody své?
18. I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své a větších nadělám, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá.
19. A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pij, měj dobrou vůli.
20. I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude?
21. Takť jest každý, kdož sobě shromažďuje, a není v Bohu bohatý.
22. Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďtež pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali.
23. Život větší jest nežli pokrm, a tělo větší nežli oděv.
24. Patřte na havrany, žeť nesejí, ani žnou, a nemají špižírny, ani stodoly, a Bůh krmí je. I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo?
25. A kdož pak z vás pečlivě o to mysle, můž přidati ku postavě své loket jeden?
26. Poněvadž tedy nemůžete s to býti, což nejmenšího jest, proč o jiné věci se staráte?
27. Patřte na kvítí polní, kterak rostou, nedělají, ani předou, a pravímť vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak odín, jako jedno z těchto.
28. A poněvadž trávu, kteráž dnes na poli jest, a zítra do peci uvržena bývá, Bůh tak odívá, čím více vás, ó malé víry?
29. I vy nestarejte se o to, co byste jedli, aneb co byste pili, aniž o to tak velmi pečujte.
30. Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají. Víť pak Otec váš, že těch věcí potřebujete.
31. Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány.
32. Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království.
33. Prodávejte statky vaše, a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, kteříž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne, v nebesích, kdežto zloděj dojíti nemůž, a kdež mol nekazí.