20. Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21. Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22. Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23. Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24. Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25. Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.