1. Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
2. Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
3. Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
4. Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
5. Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
6. Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
7. Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,