15. Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16. Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17. Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18. Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19. Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20. Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21. Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22. Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,