18. Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19. Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20. A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21. O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22. Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23. Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24. Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25. Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26. Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27. Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28. Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29. Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30. Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31. Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32. A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.