18. Srdce mé ve mně, kteréž by mne mělo občerstvovati v zármutku, mdlé jest.
19. Aj, hlas křiku dcery lidu mého z země velmi daleké: Zdali Hospodina není na Sionu? Zdali krále jeho není na něm? Proč mne popouzeli rytinami svými, marnostmi cizozemců?
20. Pominula žeň, dokonalo se léto, a my nejsme vyproštěni.
21. Pro potření dcery lidu mého potřín jsem, smutek nesu, užasnutí podjalo mne.
22. Což není žádného lékařství v Galád? Což není žádného lékaře tam? Proč tedy není zhojena dcera lidu mého?