21. Nebo soud přišel na zemi té roviny, na Holon a na Jasa a na Mefat,
22. I na Dibon a Nébo, a na Betdiblataim,
23. I na Kariataim a na Betgamul, a na Betmeon,
24. A na Kariot, a na Bozru i na všecka města země Moábské, daleká i blízká.
25. Odťat bude roh Moábův, a rámě jeho zlámáno bude, dí Hospodin.
26. Opojte jej, poněvadž se proti Hospodinu zpínal, až by se válel Moáb v vývratku svém, a byl za smích i on také.
27. Nebo zdali v posměchu nebyl u tebe Izrael? Zdali mezi zloději zastižen jest, že jakž jen promluvíš o něm, poskakuješ?
28. Zanechte měst, a přebývejte v skále, ó obyvatelé Moábští, a buďte podobni holubici hnízdící se daleko v rozsedlinách.
29. Slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o vysokomyslnosti jeho a pýše jeho, i o nadutosti jeho, a povyšování se srdce jeho.
30. Známť já, dí Hospodin, vzteklost jeho, ale špatnáť jest ona k tomu; lži jeho nedovedouť toho.
31. Protož nad Moábskými kvílím, a nade vším Moábem křičím, pro obyvatele Kircheres úpí srdce.