8. Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třimecítma tisíců.
9. Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.
10. Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.
11. Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme již na konci světa.
12. A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
13. Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.
14. Protož, moji milí bratří, utíkejtež modlářství.
15. Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.
16. Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?
17. Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme.
18. Pohleďte na Izraele podle těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?
19. Což pak tedy dím? Že modla jest něco? Anebo že modlám obětované něco jest? Nikoli.
20. Ale toto pravím, že, což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.