3. Obracíš člověka zpátky v prach, pravíš: „Vraťte se, smrtelníci, zpět!“
4. Před tebou přece tisíc let uplyne jako včerejšek, jak noční hodina!
5. Spláchneš je – jsou pouhý sen, tráva, jež zítra pomine:
6. ráno roste a rozkvétá, večer skosena usychá!
7. Pro tvé rozlícení hyneme, tvé zuřivosti se děsíme.
8. Naše viny totiž kladeš před sebe, naše tajnosti na světlo tváře své.
9. Naše dny míjejí v hněvu tvém, svá léta končíme s povzdechem.