19. Mluvili proti Bohu se slovy: „Copak Bůh prostře stůl na poušti?
20. Udeřil sice do skály, mohutným potokem vody tryskaly – chleba nám ale dát jistě neumí, může snad svému lidu maso opatřit?“
21. Hospodin slyšel to a hněval se, proti Jákobovi vzplanul plamenem, vykypěl hněvem na Izrael.
22. Ačkoli Bohu nevěřili a nedoufali v jeho spasení,
23. přesto dal příkaz oblakům shůry, otevřel nebeské průduchy.
24. Skrápěl je manou, aby jedli, dal jim nebeské obilí!
25. Lidé okusili andělský chleba, poslal jim jídla dosyta!
26. Východní vítr na nebi vát nechal, vítr od jihu svou mocí hnal.
27. Masem jak prachem zasypal je, množstvím ptáků, jako je písku u moře.
28. Doprostřed tábora je nechal padat, na jejich stany kolem dokola.
29. Jedli a hojně se nasytili, dal jim to, po čem bažili.
30. Ještě svou lačnost ani neukojili, ještě měli jídlo v ústech svých,