5. Řekl jsem: „Hospodine, smiluj se nade mnou, zhřešil jsem proti tobě, uzdrav duši mou!“
6. Mí nepřátelé o mně mluví ve zlosti: „Umře už brzo? Už jeho jméno vymizí?“
7. Kdykoli mě navštíví, mluví lži, podlost si v srdci hromadí, jdou ven a klevetí.
8. Všichni mí nepřátelé si o mně šeptají, přičítají mi pouze neštěstí:
9. „Zachvátila ho hrozná věc, ze svého lůžka nevstane!“
10. Dokonce i můj přítel, jemuž jsem důvěřoval, ten, který se mnou jídal chléb, pozvedl patu proti mně.
11. Ty se však, Hospodine, smiluj nade mnou, dej, abych vstal a dal jim odplatu!
12. Takto poznávám, že máš mě rád, když můj protivník nade mnou nejásá.