23. Za svým úkolem tehdy člověk vyráží, pracuje na něm, než se zešeří.
24. Kolik je, Hospodine, skutků tvých! Všechno jsi moudře učinil – země je plná tvých stvoření!
25. Hle, je tu moře širé a veliké, havěť bezpočtu se hemží v něm – maličcí i velcí tvorové!
26. Plují v něm lodě a také leviatan, jehož jsi stvořil, aby si tam hrál!
27. Ti všichni k tobě vzhlížejí, abys je krmil v čase potřeby.
28. Dáváš jim a oni sbírají, když otevřeš ruku, sytí se hojností.
29. Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš, hynou, když dech jim odjímáš – navracejí se znovu v prach.
30. Svého Ducha když pošleš, bývají stvořeni, abys tvář země znovu obnovil!
31. Hospodinova sláva ať trvá věčně, ze svého díla ať se Hospodin raduje!