15. Odtud jsme pokračovali dál a druhého dne jsme se přiblížili k ostrovu Chios. Nazítří jsme připluli k Sámu a dalšího dne jsme dorazili do Milétu.
16. Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se v Asii nezdržel. Spěchal do Jeruzaléma, kam se chtěl dostat pokud možno na den Letnic.
17. Z Milétu poslal zprávu do Efesu a zavolal k sobě starší církve.
18. Když k němu přišli, řekl jim: „Sami víte, jak jsem strávil všechen čas, kdy jsem byl s vámi, od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie:
19. Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a uprostřed mnoha zkoušek, které mě potkaly kvůli židovským úkladům;
20. jak jsem vám nezamlčel nic užitečného, ale kázal vám a učil veřejně i po domech;
21. jak jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše.
22. Teď ale jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma. Nevím, co mě tam čeká,
23. ačkoli mi Duch svatý v každém městě potvrzuje, že mě čekají pouta a soužení.
24. Já však na to nedbám; v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych byl svědkem evangelia o Boží milosti.
25. Teď vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem chodil a kázal o Božím království, mě už nikdy neuvidí.
26. Proto před vámi dnešní den prohlašuji, že jsem čistý od krve všech,
27. neboť jsem nic nezamlčel, ale oznámil vám veškerou Boží vůli.
28. Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, jehož správci vás Duch svatý ustanovil, abyste pásli Boží církev, kterou vykoupil svou vlastní krví.
29. Vím, že po mém odchodu mezi vás přijdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.