20. To vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Až do proroka Samuele jim dával soudce.
21. Když pak žádali o krále, Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z pokolení Benjamínova. Po čtyřiceti letech
22. jej však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.‘
23. Z jeho semene Bůh vzbudil Izraeli zaslíbeného Spasitele – Ježíše,
24. před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání.
25. Ke konci své cesty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte – hle, on přichází po mně! Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.‘
26. Bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kdo ctíte Boha spolu s nimi, vám bylo posláno toto slovo spásy.
27. Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho však nepoznali. Odsoudili ho, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu.
28. Ačkoli nenašli nic, za co by zasloužil smrt, vyžádali si na Pilátovi jeho popravu.
29. Když naplnili všechno, co o něm bylo psáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu.
30. Bůh jej ale vzkřísil z mrtvých!
31. On se pak po mnoho dní ukazoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma, a ti teď o něm vydávají svědectví lidem.
32. Přinášíme vám tedy radostnou zprávu: Zaslíbení daná našim otcům
33. Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!‘
34. A že ho vzkřísil z mrtvých, aby nikdy nepodlehl zkáze, řekl takto: ‚Dám vám svatá zaslíbení učiněná Davidovi.‘
35. Proto na jiném místě říká: ‚Svého svatého nevydáš rozkladu.‘
36. David ve svém pokolení zajisté posloužil Boží vůli. Když však zesnul a byl připojen ke svým otcům, podlehl rozkladu.
37. Ten, kterého Bůh vzkřísil, však rozklad nepoznal.
38. Bratři, oznamuji vám, že skrze něj se vám zvěstuje odpuštění hříchů.
39. Skrze něj je každý věřící ospravedlněn od všeho, od čeho vás Mojžíšův zákon ospravedlnit nemohl.