25. Když Petr chtěl vejít, Kornelius mu vyšel vstříc, padl mu k nohám a poklonil se.
26. Petr ho ale zvedl se slovy: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk!“
27. V rozhovoru s ním vešel dovnitř. Když uviděl shromážděné množství lidí,
28. řekl jim: „Sami víte, že pro Žida je nepřípustné, aby se stýkal s cizincem nebo ho navštěvoval. Bůh mi však ukázal, abych žádného člověka neměl za nečistého nebo poskvrněného,
29. a tak jsem bez námitek přijal vaše pozvání a přišel jsem. Mohu se zeptat, proč jste mě pozvali?“
30. Kornelius odpověděl: „Před třemi dny přesně touto dobou, o třetí odpoledne, jsem se doma modlil. Náhle se přede mnou postavil muž v zářícím rouchu
31. a řekl: ‚Kornelie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé almužny nezůstaly bez povšimnutí před Bohem.
32. Pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr, který je hostem v domě Šimona koželuha u moře.‘
33. Proto jsem k tobě hned poslal a ty jsi laskavě přišel. Teď jsme tu všichni před Boží tváří, abychom vyslechli, cokoli ti Bůh svěřil.“
34. Petr se ujal slova a řekl: „Opravdu vidím, že Bůh nikomu nestraní,