18. Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí, na vlastní duši číhají.
19. Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk – o vlastní duši ho to připraví.
20. Moudrost venku na ulicích volá, na náměstích svůj hlas pozvedá,
21. na rušných nárožích hlasitě vykřikuje, v průchodu městské brány proslov má:
22. „Kdy omezenců láska k malosti už skončí, kdy drzounů záliba v drzosti, kdy tupců nenávist ke všemu vědění?
23. Obraťte se, když vás napomínám, hle, svého ducha na vás vylít chci, právě vám chci svá slova oznámit!