16. Do zubů mi vemlel štěrk, nakrmil mě popelem.
17. Má duše nezná pokoje, na vše dobré jsem zapomněl.
18. To je můj konec, řekl jsem, u Hospodina pro mě není naděje!
19. Myslím na svou bídu, na své bloudění, na ten pelyněk a trpké byliny.
20. Když o tom stále přemýšlím, má duše klesá níž a níž.
21. Toto však k srdci beru si, toto je mojí nadějí: