1. Ach, jak jsi krásná, lásko má, ach, jak jsi krásná! Tvé oči pod závojem jsou jako holubičky, tvé vlasy jako stádo koz, jež sbíhá z gileádských hor.
2. Tvé zuby jsou jak stádo ovcí skvoucích, když vycházejí z koupadla: jak párky dvojčat kráčejí, ani jediné nechybí.
3. Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, tvá ústa tolik líbezná! Jak plátky granátových jablek jsou pod závojem spánky tvé.
4. Jako věž Davidova je tvoje šíje, jak zbrojnice se tyčící; na tisíc štítů je na ní zavěšeno, pavézy všech mužů udatných.
5. Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je, srnčí dvojčátka, jež pasou se v liliích.
6. Ještě než s vánkem přijde den a rozprchnou se stíny, na horu myrhy vyjdu si, na pahorek vonných koření.
7. Celá jsi krásná, lásko má, jsi dokonalá, bez vady!
8. Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu kéž bys šla! Z vrcholku Amany by ses rozhlédla, z vrcholku Seníru, z Hermonu, z doupat lvů, z těch leopardích hor.
9. Srdce mé zajalas, má drahá nevěsto, srdce mé zajalas jediným pohledem, řetízkem jediným na hrdle svém.