24. A tak šel s ním. Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj.
25. Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela.
26. Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř.
27. Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha.
28. Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena.“
29. Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena.
30. Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“
31. Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?“
32. On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal.
33. Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu.
34. Ježíš jí odpověděl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.“
35. Ještě to ani nedořekl, když přišli poslové z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?“
36. Ježíš ale jejich slova neposlouchal. „Neboj se, jenom věř,“ řekl představenému synagogy.
37. Nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.
38. Když přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající,
39. vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo. Jen spí.“
40. Oni se mu ale smáli. Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde bylo dítě.