5. S hněvem se po nich rozhlédl, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá.
6. Farizeové se pak hned odešli radit s herodiány, jak by ho zničili.
7. Ježíš odešel se svými učedníky k jezeru a za ním šla velká spousta lidí z Galileje, z Judska,
8. z Jeruzaléma i z Idumeje, Zajordánska a z okolí Týru a Sidonu. Když slyšeli, jaké věci dělal, přišla jich k němu velká spousta.
9. Proto řekl svým učedníkům, aby pro něj kvůli zástupu měli stále připravenou loďku, aby ho neumačkali.
10. Uzdravil jich totiž tolik, že všichni, kdo měli nějaká trápení, se na něj tlačili, aby se ho dotkli.
11. A nečistí duchové, jakmile ho uviděli, před ním padali a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“
12. Ale on jim velmi hrozil, aby ho neprozrazovali.
13. Potom vystoupil na horu, povolal k sobě ty, které sám chtěl, a přišli k němu.
14. Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je poslal kázat
15. a aby měli moc vymítat démony.
16. Ustanovil jich dvanáct: Šimona (kterému dal jméno Petr),
17. Jakuba Zebedeova, jeho bratra Jana (ty dva pojmenoval Boanerges, „Synové hromu“),
18. Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Horlivce
19. a Jidáše Iškariotského, který ho potom zradil.
20. Když se pak vrátil domů, znovu se sešel takový zástup, že se nemohli ani najíst.
21. Když se to dozvěděli jeho příbuzní, vypravili se, aby si ho vzali, protože lidé říkali, že se pominul.
22. Znalci Písma, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali, že má Belzebuba a že vymítá démony knížetem démonů.
23. Zavolal je tedy a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vymítat satana?
24. Pokud se království rozdělí samo proti sobě, nemůže obstát.