10. Doma se ho na to učedníci znovu vyptávali.
11. Odpověděl jim: „Kdokoli zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží proti ní.
12. Také žena, která opustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží.“
13. Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali.
14. Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království!
15. Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“
16. Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.
17. Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“
18. „Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh.
19. Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“
20. „Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“
21. Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jen jedno – jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
22. Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
23. Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“
24. Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: „Synáčkové, jak těžké je vejít do Božího království!
25. To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
26. V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: „Kdo tedy může být spasen?“
27. Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“
28. „Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“