15. Přinášeli k němu také nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, okřikovali je.
16. Ježíš si je ale zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království!
17. Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“
18. Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“
19. Ježíš mu ale řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný, Bůh.
20. Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.‘“
21. On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“
22. „Chybí ti jen jedno,“ řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
23. Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.
24. Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!
25. To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
26. „Kdo tedy může být spasen?“ ptali se ti, kdo to slyšeli.
27. „Co je u lidí nemožné, je možné u Boha,“ odpověděl jim.
28. „Pohleď,“ ozval se tehdy Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“
29. „Amen, říkám vám,“ odpověděl jim Ježíš, „že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království
30. a nepřijal by v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.“