11. Moudrost je dobrá jako zděděné jmění, prospěšná je těm, kdo vidí světlo dne.
12. Být zaštítěn moudrostí je jako být zaštítěn penězi, poznání moudrosti však má výhodu: ty, kdo ji mají, drží naživu.
13. Pohleď na Boží dílo – kdo může narovnat, co on pokřivil?
14. V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost.
15. Za dnů své marnosti jsem viděl všechno: Spravedlivý umírá i se svou spravedlností, zlý žije dlouho i se svou špatností.
16. Nebývej příliš spravedlivý ani přehnaně moudrý. Proč se máš trápit?
17. Nebuď však ani příliš zlý a také nebuď bláhový. Proč máš předčasně umřít?
18. Toho je dobré se držet a tamtoho se nepouštět; kdo je bohabojný, dodrží obojí.
19. Moudrost je moudrému větší silou než deset vládců ve městě.
20. Na zemi není jediný spravedlivý, který by konal dobro a nehřešil.
21. Nestarej se o všechno, co se kde říká, abys neslyšel kletby svého otroka.
22. Ve vlastním srdci přece dobře víš, že i tys druhé často proklínal.
23. V tom všem jsem se snažil najít moudrost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moudrost mi ale zůstala vzdálená.
24. Vzdálená je, ať už je jakákoli! Kdo jen ji nalezne hluboko v hlubinách?
25. Všechno jsem v mysli probral, abych poznal a prozkoumal moudrost a dopátral se smyslu, abych pochopil i zlou tupost a hloupou bezhlavost.
26. Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt – svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou pouta. Boží oblíbenec unikne před ní, hříšníka ale polapí.
27. Pohleď, k čemu jsem došel, praví Kazatel: Jedno jsem porovnával s druhým, abych našel smysl,