2. Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu.
3. Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!
4. Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!
5. Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se.
6. Lepší špetka klidu než náruč námahy a honba za větrem!
7. Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem:
8. Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez bratrů. Jeho pachtění ale nebere konce, očima lační po větším bohatství. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí? I to je marnost a bídné úsilí.“
9. Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu:
10. Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!
11. Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám?
12. Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne!
13. Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit.