1. Nemá člověk na zemi jen samou robotu? Den za dnem jak nádeník žije tu.
2. Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká odměnu.
3. I mně byly dány měsíce prázdnoty, přiděleny mi byly noci trápení.
4. Když uléhám, říkám si: ‚Kdy budu moci vstát?‘ A noc se táhne a já se převaluji sem a tam až do rána.
5. Tělo mám červy a strupy pokryté, rány na kůži mám zhnisané.
6. Jak tkalcovský člunek utekly mé dny a bez naděje skončily.
7. Pamatuj, Bože, můj život je pouhý vzdech, mé oči už nikdy štěstí nespatří.
8. Nezahlédne mě oko, které mě vidí teď, rozhlédneš se po mně, a nebudu tu víc.
9. Jako míjejí mraky a ztrácí se, kdo klesne do hrobu, ten více nevyjde.
10. Domů se už nikdy nevrátí, nikdy se neukáže ve svém obydlí.
11. Proto už déle nemohu mlčet, v soužení ducha musím promluvit, své hořké duši musím ulevit.
12. Jsem snad moře, jsem snad drak, abys nade mnou stavěl stráž?
13. Myslím si: ‚Na lůžku se mi uleví, spánek ulehčí mému trápení.‘