9. že by mě Bůh ráčil rozmáčknout, mávnutím ruky mě zahubit.
10. Pak by mi mohlo sloužit k útěše, i když se svíjím v krutých bolestech, že slovům Svatého jsem se nevzepřel.
11. Copak mám sílu, abych to vydržel? Copak mě ještě něco čeká v životě?
12. Copak je má síla z kamene? Copak je mé tělo bronzové?
13. Copak si mohu nějak pomoci? Teď, když mě úspěch opustil?
14. Kdo není oddaný svému příteli, úctu k Všemohoucímu opouští.
15. Mí bratři jsou však zrádní jako bystřiny, jak řečiště, jež brzy vymizí.
16. Když taje led a sníh, kalným proudem se rozvodní,
17. v době sucha se však vytratí, v horku se vypaří a jsou pryč.
18. Jejich cesty se klikatí, míří do pustin, kde zmírají.
19. Karavany z Temy je hledají, výpravy ze Sáby v ně doufají,
20. jejich důvěra je ale zamrzí – když k nim dorazí, čeká je zklamání.
21. Právě tak k ničemu jste teď vy: Vidíte hrůzu a jste zděšeni.
22. Řekl jsem snad: ‚Dejte mi něco,‘ nebo: ‚Vyplaťte mě ze svého‘?
23. ‚Vysvoboďte mě od nepřítele,‘ nebo: ‚Od tyranů mě zachraňte‘?
24. Poučte mě, a zmlknu hned, v čem jsem pochybil, mi ukažte.
25. Jak mohou zraňovat slova upřímná! Co vaše důkazy mohou dokázat?
26. To, co jsem řekl, mi chcete vytýkat? Copak jen do větru mluví ubožák?