16. Když taje led a sníh, kalným proudem se rozvodní,
17. v době sucha se však vytratí, v horku se vypaří a jsou pryč.
18. Jejich cesty se klikatí, míří do pustin, kde zmírají.
19. Karavany z Temy je hledají, výpravy ze Sáby v ně doufají,
20. jejich důvěra je ale zamrzí – když k nim dorazí, čeká je zklamání.
21. Právě tak k ničemu jste teď vy: Vidíte hrůzu a jste zděšeni.
22. Řekl jsem snad: ‚Dejte mi něco,‘ nebo: ‚Vyplaťte mě ze svého‘?
23. ‚Vysvoboďte mě od nepřítele,‘ nebo: ‚Od tyranů mě zachraňte‘?
24. Poučte mě, a zmlknu hned, v čem jsem pochybil, mi ukažte.
25. Jak mohou zraňovat slova upřímná! Co vaše důkazy mohou dokázat?
26. To, co jsem řekl, mi chcete vytýkat? Copak jen do větru mluví ubožák?
27. Vy byste ale i o sirotka losovali, vlastního přítele byste prodali!
28. Pohleďte na mě, prosím vás – copak bych vám do očí lhal?
29. Přestaňte! Nepáchejte křivdu! Přestaňte! Jsem přece v právu!
30. Copak jsem řekl něco špatného? Copak nepoznám, co by mě zničilo?