1. Job na to řekl:
2. „Kéž by se má muka dala zvážit, na váhy kéž by se vešla bída má!
3. Byla by těžší, než je písek v moři – to proto slovy se téměř zalykám.
4. Šípy Všemohoucího se do mě zabodly, jejich jed se mi vpíjí do ducha, Boží hrůzy mě obkličují ze všech stran.
5. Hýká snad osel, když má dost trávy? Bučí snad vůl, když má krmení?
6. Copak se jí mdlé jídlo bez soli? Copak má nějakou chuť sliz?
7. Tyto věci se mi z duše protiví, z takového jídla je mi k zvracení!
8. Kéž by se mé přání konečně splnilo, kéž by Bůh naplnil mou naději –