13. Pštrosice křídly radostně mává, jako by měla perutě s peřím čápa.
14. Jenže svá vejce na zemi zanechává, aby se v písku zahřála.
15. Nedbá, že je rozšlápne něčí noha, že je divá zvěř může rozdupat.
16. Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla; že zmaří své úsilí, o to se nestará.
17. Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval, ani trochu rozumu jí zdědit nenechal.
18. Když ale vyskočí a do běhu se dá, koni i s jezdcem se může smát!
19. Jsi to ty, kdo dává sílu koni? Umíš mu hřívou šíji ozdobit?