5. Odpověz mi, pokud to dokážeš, předlož mi svou při, postav se!
6. Hle, jsem ti rovný před Bohem, i já jsem přece z hlíny uhněten.
7. Nelekej se mě tedy a neměj strach, nebudu na tebe silně naléhat.
8. Na vlastní uši jsem tě slyšel říct, co jsi v mé přítomnosti prohlásil:
9. ‚Jsem zcela ryzí, nijak jsem nechybil, jsem nevinný a nemám hřích.
10. Bůh však proti mně hledá záminky – myslí si, že jsem jeho protivník.
11. Nohy mi svírá do klády, na každém kroku na mě dohlíží!‘
12. V tom se však mýlíš, to ti povídám, Bůh přece převyšuje člověka!
13. Proč si tedy na něj stěžuješ, že nedává na vše odpověď?
14. Bůh totiž mluví jednou i podruhé, člověk to ale sotva postřehne.
15. Ve spánku, v noční vidině, když lidi zmáhá těžký sen, když na lůžku leží v dřímotě,
16. tehdy Bůh lidem otevírá uši a svými hrozbami je děsí.
17. To aby člověka od skutku odvrátil, aby mu v jeho pýše zabránil,