11. Nohy mi svírá do klády, na každém kroku na mě dohlíží!‘
12. V tom se však mýlíš, to ti povídám, Bůh přece převyšuje člověka!
13. Proč si tedy na něj stěžuješ, že nedává na vše odpověď?
14. Bůh totiž mluví jednou i podruhé, člověk to ale sotva postřehne.
15. Ve spánku, v noční vidině, když lidi zmáhá těžký sen, když na lůžku leží v dřímotě,
16. tehdy Bůh lidem otevírá uši a svými hrozbami je děsí.
17. To aby člověka od skutku odvrátil, aby mu v jeho pýše zabránil,
18. aby jeho duši uchránil od jámy, aby jeho život nepronikl šíp.
19. Anebo ho na lůžku trestá bolestí, takže má v kostech stálé hlodání,
20. až se mu pokrm k smrti protiví a ztratí pomyšlení i na pochoutky.