16. Copak jsem nevnímal potřeby chudých, nechal jsem pohasínat oči vdovy?
17. Copak jsem jedl svůj chléb sám a sirotkům z něj nedával?
18. Od mého mládí u mě jak u otce vyrůstal, od svého dětství jsem vdovám pomáhal.
19. Copak jsem přihlížel, jak někdo zmírá bez šatů, jak ubožák nemá ani přikrývku?
20. Copak mi takový ze srdce nežehnal, když se vlnou mých ovcí zahříval?
21. Jestli má ruka někdy napadla sirotka, protože jsem viděl, že soud na mě dá –
22. pak ať mi vyrvou paži z ramena, ať je má ruka v lokti zlomena!
23. Božího trestu jsem se přece bál, před jeho vznešeností bych neobstál!
24. Copak jsem snad kdy doufal ve zlato, nazýval jsem drahý kov svou jistotou?
25. Copak mě těšilo, jak velké jmění mám a kolik toho svou rukou vydělám?
26. Copak jsem obdivoval zářící slunce a měsíc putující ve své nádheře,
27. takže bych se v srdci dal tajně svést a rukou jim od úst poslal polibek?
28. I to by byl přece trestuhodný hřích, zrazoval bych tím Boha na nebi!
29. Copak mě těšilo neštěstí nepřítele, copak jsem jásal, když se mu vedlo zle?
30. Svá ústa jsem nikdy nenechal hřešit tím, že bych na něj svolával kletby.