17. Zlosynům jsem uměl zuby zvyrážet z čelistí jsem jim vyrval úlovek.
18. Říkal jsem si: ‚Umřu v rodinném hnízdě, až mých dnů bude jak písku u moře.
19. Mé kořeny budou sahat až k vodě, rosa bude nocovat v mé koruně.
20. Má sláva stále čerstvá zůstane, můj luk stále pevný v ruce mé.‘
21. Naslouchali mi napjatě, tiše očekávali rady mé.
22. Neměli co dodat po mém slově, má řeč je svlažovala jako krůpěje.