11. Kdo mě uslyšel, ten mi blahořečil, kdo jen mě zahlédl, chválil mě,
12. chudáka v jeho křiku že vysvobozuji a také sirotka, jenž nemá zastánce.
13. Snášela se na mě žehnání umírajících, vdově jsem vracel radost do srdce.
14. Jak šatem jsem se halil spravedlností, právo mi bylo pláštěm i turbanem.
15. Byl jsem očima pro slepé a nohama pro chromé,
16. otcem jsem býval pro chudé, zasazoval se o právo cizince.
17. Zlosynům jsem uměl zuby zvyrážet z čelistí jsem jim vyrval úlovek.
18. Říkal jsem si: ‚Umřu v rodinném hnízdě, až mých dnů bude jak písku u moře.