1. A Job pokračoval ve své promluvě:
2. „Kéž by mi bylo jako za dávných časů, za dnů, kdy Bůh bděl nade mnou,
3. kdy jeho lampa svítila nad mou hlavou a v jeho světle jsem chodil tmou!
4. Jako tenkrát v mém nejlepším věku, kdy Bůh byl mému stanu přítelem,
5. kdy ještě Všemohoucí býval se mnou a mé děti všude kolem mě.
6. Tenkrát se mé kroky koupaly ve smetaně, ze skály prýštily mi proudy oleje.
7. Když jsem chodíval k městské bráně, abych své místo na prostranství zaujal,