20. Ať na ně zapomene matčin klín, ať jsou pochoutkou pro červy. Ať nikdo nevzpomene na ty zlosyny, ať jsou jak stromy větrem zlomeni.
21. Ať obcují s neplodnou, která nerodí, vdovu ať opustí bez jmění!
22. Bůh svojí mocí i silné zachvátí; i při svém postavení si nejsou jistí životy.
23. Dává jim pocit bezpečné opory, jeho oči však jejich cestu sledují.
24. Načas se vyvýší, a hned jsou pryč, sníženi budou a jako všichni sklizeni, jako klasy budou skoseni.
25. Což to tak není? Kdo mě ze lži usvědčí? Kdo moji výpověď může vyvrátit?“