16. Když zavolám sluhu, vůbec se neozve, jakkoli úpěnlivě prosím jej.
17. Můj dech je odporný i mé manželce, hnusím se své vlastní rodině.
18. Pohrdají mnou i mládenci – jen co se objevím, nadávají mi.
19. Spřízněným duším jsem odporný, moji milovaní mě zavrhli.
20. Nejsem nic než kost a kůže, zbyly mi jen holé dásně.
21. Smilujte, smilujte se, vy mí přátelé, vždyť Boží ruka bije mě!
22. Musíte s Bohem na mě pořádat ten hon, nemáte ještě mého masa dost?
23. Kéž by má slova byla sepsána, kéž by jak nápis byla vyryta
24. olovem a rydlem železným, kéž by je navždy vytesali do skály!
25. Můj Vykupitel žije, to jedno vím, a že nakonec se nad prachem postaví.
26. I kdyby ze mě kůži sedřeli, já ve svém těle Boha uvidím.
27. Já ho uvidím vlastníma očima, ne někdo cizí, ale já – srdce mi touhou umírá!
28. Jenže vy říkáte: ‚Jak ho přistihnem? Příčina věci je přece v něm.‘
29. Vy sami ale meče bojte se, vždyť mečem trestá hněv, a tak soud sami poznáte.“