1. Job na to řekl:
2. „Už jsem těch věcí slyšel přespříliš – jako těšitelé jste ukrutní!
3. Prý: ‚Kdy už skončí to mluvení do větru?‘ Nebo: ‚Co tě dráždí ke tvým výlevům?‘
4. I já bych uměl mluvit jako vy, kdybyste na mém místě usedli. Svými řečmi bych vás uměl zahrnout, potřásat nad vámi hlavou svou.
5. Svými ústy bych vás ale povzbudil, slova mých rtů by byla útěchou.
6. Mluvím-li, má bolest se nemírní, mlčím-li, v čem se mi uleví?
7. Teď jsi mě, Bože, opravdu vysílil. Zničils mě i mé nejbližší!