9. Copak víš něco, co my nevíme? Čemu rozumíš, a my ne?
10. Na naší straně jsou kmeti šediví, i tvého otce předčí věkem svým.
11. To ti nestačí ta Boží útěcha, nelíbí se ti slova laskavá?
12. Čím ses tak nechal unést v srdci, co ti tak zatemnilo oči,
13. že proti Bohu obracíš svůj hněv a z úst vypouštíš takovouto řeč?
14. Co je člověk? Může snad být čistý? Může být v právu, kdo je z ženy zrozený?
15. Ani na své anděly se Bůh nespoléhá, ani nebe není ryzí před jeho očima.
16. Co potom člověk zlý a zkažený, jenž hřeší, jako by vodu pil!
17. Něco ti povím, poslouchej, to, co jsem viděl, ti budu vyprávět,
18. to, co hlásají mudrci, když netají, co od svých předků přijali
19. (země byla dána jenom jim, nikdo cizí k nim tenkrát nepatřil):
20. Darebák trpí bolestí po všechny své dny, roky tyrana jsou spočteny.
21. Děsí se toho, co mu v uších zní, když má klid, napadá ho útočník.
22. Nevěří, že by unikl temnotě, neustále nad ním visí meč.
23. Bloudí tu jako potrava pro supy, ví, že ho očekává den temnoty.
24. Úzkost ho svírá, tíseň děsí ho, je jako král, jenž čeká na útok.
25. To proto, že proti Bohu vztáhl ruku, proti Všemohoucímu se postavil,
26. tvrdošíjně se vrhl proti němu obrněn svým štítem mohutným.
27. Svou tvář sice nechal zarůst tukem, sádlem si pokryl slabiny,
28. bude však bydlet ve zbořených městech, v domech, v kterých se nebydlí, které se rozpadají v sutiny.
29. Bohatý nezůstane, jeho moc neobstojí, jeho vliv nebude se šířit po zemi.