17. Do měchu zapečetil bys mé přestupky a moje viny přikryl bys.
18. Jako se však hora na prach rozdrolí, jako se balvan z místa odvalí,
19. jako voda omílá kamení, jako příval půdu odplaví – takto ty bereš člověku naději!
20. Když ho napadneš, navždy odchází, strnou mu rysy a ty ho propouštíš.
21. O slávě svých dětí pak neví nic, nedozví se ani, zda budou nicotní.
22. Jediné, co cítí, je bolest v těle, v duši oplakává jenom sám sebe.“