11. Podvodníky zná a vidí zlo, jak by mu mohlo uniknout?
12. ‚Rozum dostane hlava dubová, až divoká oslice zplodí člověka!‘
13. Když ale napravíš své srdce a k Bohu vzepneš dlaně,
14. zlo ze svých rukou když daleko odhodíš a nestrpíš ve svém stanu bezpráví,
15. tehdy tvář pozvedneš bez vady, budeš stát neochvějně, bez vší obavy.
16. Tehdy zapomeneš na své trápení, jak voda odplyne z tvé paměti.
17. Tvůj život jak poledne se rozzáří, i tma se promění v svítání.
18. Buď klidný, vždyť je tu naděje – rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš.
19. Budeš spát a nikdo nevyruší tě, o tvou přízeň se budou mnozí ucházet.
20. Oči ničemů se ale vysílí, jejich útočiště se vytratí; zbude jim naděje, že duši vypustí.“