5. Copak jsou tvé dny lidským podobné, připomínají tvé roky lidský věk,
6. že na mně hledáš nějaký přestupek a po mém hříchu pídíš se?
7. Víš přece, že jsem nevinen a že mě z tvé ruky nikdo nevyrve!
8. Tvé ruce mne hnětly a tvořily – teď ses obrátil a chceš mě zahubit?
9. Vzpomeň si, že jsi mne z hlíny vytvořil – to mě chceš znovu na prach obrátit?
10. Což jsi mě kdysi jak mléko nenalil, nenechal jsi mě zhoustnout jako sýr?
11. Kůží a masem jsi mě přioděl, kostmi a šlachami spojils mě.
12. Z lásky jsi mě obdaroval životem, tvá péče střežila můj každý dech.
13. Toto však v srdci skrýval jsi, teď už jsem poznal tvé úmysly:
14. Abys mě hlídal, zda nezhřeším, abys mi neodpustil žádné přestupky.
15. Pokud jsem vinen, běda mi, nezvednu ale hlavu, i když jsem nevinný; přesycen jsem hanbou, zpitý trápením.
16. Kdybych se narovnal, budeš mě honit jako lev, svou úžasnou sílu na mě znovu prokážeš.